Zuzana Navarová - Rozpravy

Když cinkne den vánoc zmrzlý a hladký
když zavře nám louže ledová mříž
zas další rok vzal den nahořkle sladký
zas na chvilku má tma s dnem k sobě blíž
Jak dobře se známe tolik let zpátky
ty pochybné lásky, pláče i smích
tichá slova jdou pryč zadními vrátky
Kdo zamete práh než sečtou se dny

Gadu, gadu, gadu, gadu ... nocí
Baju, baju, baju, baju ... dne

Když vdova ti říká: tamta se vdává
zas jakoby kocour vyčkával myš
sám posloucháš rád - to se tak stává
a druhý den ví jak piješ kde spíš
Tak tma se k nám snáší - noc bude dlouhá
kdy prokřehlé ruce proplést se smí
a s tmou ze všech hvězd padá vločka pouhá
Nám pomáhá snít že pomluvy spí