Ve františkánském kostele vstal jednou mnich z postele
Nechtělo se mu smát a nechtěl flámovat
Tak se rozhod, že noc stráví v modlitbách
Nechal se tam sám zavřít, měl odvahu, bibli a už nic
Najednou o sakristie bouchly dveře
a kněz duch šel sloužit mši
Jednou totiž přijímal tělo páně po snídani
A to se nesmí, to se nedělá, to se nesmí ... nesmí se to
Bratři o tom nic nevěděli tudíž mu radu dát nemohli
Milý brachu pomoz mu sám, zašeptal mu kvadrián
A tak se tam nechal zavřít zas
Když duch kněz začal sloužit mši
Milý brach mu dělal ministranta
A to byla ta správná trefa, teď už měl v hrobě klid
Kněz mu děkoval a byl pryč