Přátelé tenhle příběh se skutečně stal
A není to žádnej nesmysl
Já sám jsem byl u toho
Prostřednictvím knížky
Tenkrát v tom roce nula a něco
Když vítr trk a voda foukala
Jó blízko plzeňskýho dohledu
Stál hrad a sova houkala
Radyní ten hrad dávno zove se
A sám Radouš byl hradním pánem
Měl oslí uši, na krku amulet
A strašně se bál bouřky
Radouši můj ozvi se
Radouši můj vrať knihu kouzel
Radouši můj ozvi se
Jsem z toho smutnej - moc, moc, moc smutnej
Vidím přátelé, že se smějete
Myslíte - ten si dělá šoufky
Tenhle příběh se skutečně stal
A kdyby ne, tak bych to nemoh zpívat
On nebyl vůbec žádnej krasavec
To dá rozum, měl oslí uši
Se kterýma se kdysi narodil
A který do smrti nosil
Zato měl knihu temných pravidel a čar
Tu vyfouk jednou pocestnýmu
Tím pádem armádu trpaslíků
A ti mu splnili každé přání
Vidím, že mně to všichni věříte
A to je velmi velmi dobře
Protože tahle poslední sloka bude strašlivá
Amulet držel ho při životě
Což ke svý škodě ovšem nevěděl
Situaci stěžovalo i to
Že byl děsně roztržitej
Jednou za bouře blesky práskaly
Ten trouba zalez do sklepení
A jak si to ve spěchu štrádoval
Řetízek přetrh blesk ho dostal
a na místě zařval
A to je konec týhle smutný pověsti
Ze který plyne jasný ponaučení
Že když se sejde hnus a samota
Je to k nevydržení ou yes