Otevři oči a podívej se ven je tam
děsivě krásnej prosluněnej den
Černou kroniku slunce úsměv pozlatí
zas někoho našli dole v řece pod tratí
tak si obuj kecky a běž ochutnat den
Slunce hodí dolů pramen zlatejch vlasů
a ty všechno mění v nebývalou krásu
lidi čumí do země v dlouhý frontě na štěstí
a stažený rolety nic dobrýho nevěstí
fantazie leží s kudlou v zádech
klečí u ní klaun, hořký úsměv na rtech
všichni stojej dál a vůbec nic se neděje
však co by taky mělo - je jen slunečnej den...
Otevři oči...
Pod zemí i nad ní honí se krysy
zase se sem vrací starý dobrý časy
vlezlá melodie, která se dřív zpívala
jenom nostalgie už nejí to co bývala
modré nebe obláčky z kremace špiní
rozrůstá se stádo vypasenejch sviní
je to tak ňák normální a vůbec nic se neděje
však co by taky mělo - je jen slunečnej den...