1. Kdo se chudej narodil,
mohlo to bejt horší nelituj,
pár důchodek prochodil,
nejmíň tucet projdem nelituj,
žlutej anděl přistaví nám vůz,
ten den zbyde v ulicích tichý blues,
vydáme se hledat slunce,
bez peněz a darů nelituj.
R: Nejsme přeci žádná lůza,
co na vlastní kůži růži má vyšitou,
z obehraných slov a díků,
ke hmatníku ruku přibitou.
Nastavíme dešti tváře,
ať se stoky vrásek nasytí,
to se ale bláznům stává,
když se jim zdá sen o přežití.
2. Komu dál voní pot z koní,
nikdy nebyl v sedle nelituj,
zdá se mu to co nám vloni,
svět se trochu zmenšil nelituj,
místa která zbyla někde v nás,
bez pořadníků jsou a budou zas,
volná hnízda divnejch ptáků,
co se slétaj když ztratí svůj hlas.
R: Nejsme přeci...
Kdo máš na svým kontě,
jenom šťastný konce svých cest nelituj,
třeba potkáš to svý slunce.