Sháním práci, nechci, mezi bezobratlý lidi, moje hlava v likvidaci, kamarádi chudáci – čudáci, jedu vlakem do rodnýho města, kde mě nenávidí – řítí se muzika povodeň pro uši bolšeslavíka.
Ve stanici Výrov přisedla si čistá dívčí duše, povídám jí, vílo, jedu tady sám, tak vyprávěj, neřekla mi nic a její chladné tělo začlo hořet, a když dohořelo jeho krásný hlas tím vlakem zněl:
Nejsem stádo – mám svoje krédo, na tebe vystřelím z krve a lásky torpédo.
Nejsme stádo – nejsme stádo, mou pravlastí z mléka a strdí je eldorádo.
Sháním práci, nechci, mezi bezobratlý lidi, moje srdce v levitaci, hromy a blesky a její chuť, já asi láskou umřu jako motýl mezi okny v pavučině, řítí se muzika pro uši pyromaniakanálníka.
V osamělým kupé ochutnávám její vodu živou, nymfa – čarokráska mojí sladké písni naslouchá, podléhám té víle, hořím láskou uhrančivou a když dohořím uslyším svůj hlas, který vlakem zní:
Nejsem stádo – mám svoje krédo, na tebe vystřelím z krve a lásky torpédo.
Nejsme stádo – nejsme stádo, mou pravlastí z mléka a strdí je eldorádo.
Nejsme stádo – nejsme stádo, láska je výbušnina pro naše komando.
Nejsme stádo – nejsme stádo, velbloudím způsobem porodím supertornádo.