(Vladimír Mišík)
Trochu se potácím
coby křehká bytost
mládí se vytrácí
hlad střídá sytost
připraven anebo ne
vzpínám ruce k Bohu
pak s sebou smýknu
po zdi na zem,dolů
Po noci den
andělé nade mnou
tiše se chechtají
v korunách stromů
Než všechno poztrácím
zpřetrhám sítě
své dluhy zaplatím
za ruku nechytím tě
připraven anebo ne
vzpínám ruce k Bohu
pak s sebou smýknu
po zdi na zem,dolů
Po noci den
andělé nade mnou
tiše se chechtají
v korunách stromů
Po noci den
a nebe nade mnou
jako můj kabát
jsou plné molů