(Petr Slavíček)
Na ostrůvku stojíš a kolem jezdí tramvaje,
možná, že se bojíš, a ptáš se, co to je,
co to je, co to je,
co tě v jednom kuse morduje.
Na ostrůvku stojíš a zdá se, že jsi sám,
chceš se někde projít, auta jezdí sem a tam,
sem a tam, sem a tam,
nevíš kudy jít a nevíš kam.
Poklad na ostrově, zdálo se mi ve snu,
poklad na ostrově, dívám se a žasnu:
Stojíš dál, stojíš dál,
ale jako by ses propadal.