(J. Nejezchleba)
sedím, mlčím, koukám z okna
venku je čas podzimní
zvolna ve mně roste touha
napsat báseň intimní
tak se toulám ulicemi
hlavu jako ruletu
inspirace nepřichází
tak jsem skončil v bufetu
těch námětů pro mou báseň
hned mě v čelo líbá můza
intimní věc řeší si tu
dělný lid a taky lůza
tu se Franta buší v prsa
hubu plnou láku
Pepovi jak svedl ženu
když byl Pepa v háku
přišla Anča s novinama
zadnici jak matrace
za pivo jí přes ni plácnout
tak vypadá legrace
manželky jsou všechny čůzy
politika kravina
přines Lojzo další rundu
a zpívat se začíná
veselo je, pivo teče
vystřídá se spousta hostí
a když v noci zavírali
byl jsem celý rudý zlostí
básníkem už nechci býti
básně spláchnu splachovákem
a hned, jak to bude možný
chci se státi bufeťákem