(Václav Hrabě)
láska je jako večernice
plující černou oblohou
zavřete dveře na petlice
zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla
láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána
láska je jako bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti oknem do vězení
květiny sypou ze svatebních cest
láska je jako večernice
plující černou oblohou
náš život hoří jako svíce
a mrtví milovat nemohou…