Milovali se
jen když se měli rádi
Kávu pili
Když jim bylo černo
Neptali se
Kdo je druhá – druhý
Platili dluhy
Bez antických gest
Utopili se
A šli pak spolu domů
A koupili si Tuttiho
Medvídka s duší v plyši
A také několik
osobních nepřátel
Jenže pak nevěděli
pro pána co s nimi
Náruživostem svým
rozorali meze
V parku hudba hrála
Ona plakala
šetřili se
Podívat se chtěli
do pompejí
dříve než nějací
piloti z pitomých rozkazů
Kvetly jim růže
A tvářičky na mrazu
Naplňovali údivem
Cukřenky Svět A sebe
Byli nezaručení
Ale též neodvysílaní
Léčili kočku
která spolkla nit
Uprostřed té niti
Světlo odejít
Umřeli v horoucím
A přesvědčivém stisku
Toto je pravda
Pravda Samá Pravda
Konec obelisku