Věra Matinová - Chlap, co na mě zbyl

Povím vám, že za to stálo
říkat, co se nesluší
hledám rým a slov je málo
vítr fouká do uší,
venku pán se hloupě dívá,
co ho blázna napadá,
jenže výloha mi kývá,
jak to holka dneska vypadáš.

Přišla jsem jen chvilku dýl
a je tu chlap, co na mě zbyl
pán, co nemá ponětí
v jakém žijem století.

Zítra tam a dneska tady
s odvahou se ukláním,
když mi dává moudré rady,
zavřu oči, chvíli sním,
povídá mi - je to príma,
že se díváš do lidí,
a já na to - přijde zima
a proč auta neřídí.

Přišla jsem jen chvilku dýl
a je tu chlap, co na mě zbyl
pán, co nemá ponětí
v jakém žijem století.

Jedno vím a to je jisté,
až se příště narodím,
vypátrá mě v každém místě,
na můj břeh se vylodí,
stejné chyby budou jiné
u mých dveří bude stát
a když vlastní osud mine
je to tím, že má mě rád.

Přišla jsem jen chvilku dýl
a je tu chlap, co na mě zbyl
pán, co nemá ponětí
v jakém žijem století.