Věra Matinová - O jaru

Úsvit do duhové brány paprsky tance zacinkal
vstává jako břehy jsou blízko polních cest
Tam kde se mlha svléká je jako dítě v peřinkách
Tleská vůním drozda s kosem smí si ještě splést
Drozda s kosem smí si ještě splést

Radost právě narozenou
si na loďce z kůry vozí proud
Chci se vrátit připomenout
a pod břízou lásku obejmout

V dálce šum ptačích křídel polechtal vítr věčný rváč
Líné nohy učí chůzi přivyknout
Kráčím před sebou obzor
Ani se neptám proč a nač
Tančí jaro už mi zkouší boty zout
Jaro už mi zkouší boty zout

Radost právě narozenou
si na loďce z kůry vozí proud
Chci se vrátit připomenout
a pod břízou lásku obejmout

Sluncem prosklená touha být aspoň chvíli vlastním snem
Je v nás dnes a zítra z knížky spadlý list
Cítím jak planá větev na jaře kvete za sluncem
Z dlouhé zimy léčím vlastní nenávist
Z dlouhé zimy léčím vlastní nenávist