Hloubky lesů úzké stezky kříží
a já po nich – sám a sám.
Táhnu v nohách dlouhých mílí tíži,
za láskou dál pospíchám.
Vzdálenosti pásy silnic krátí,
každou z nich už dobře znám.
Vůní luk i kouřem dálných tratí
za láskou dál pospíchám.
Je blízká i daleká,
je v síle bouří, v něze kvítků, v kráse vil, na váhavé nečeká, tak dálkou k ní jdu sám, zastaví mě cíl.
Výšky kopců bílé stužky měří,
stavějí slunci věčný chrám.
Kráčím podél lákajících dveří,
za láskou dál pospíchám.
Šířky polí dálné cesty lámou,
kluci tudy táhnou k hrám.
Já tam bloudím s písní jen mně známou,
za láskou dál pospíchám.
Je blízká i daleká,
je v síle bouří, v něze kvítků, v kráse vil, na váhavé nečeká, tak dálkou k ní jdu sám, zastaví mě cíl, hm, zastaví mě cíl, hm.