Devadesátkrát řek jsem ti, že mám tě rád
a řeknu ti to ještě po stý a pak vodejdu.
I když vím, že to, co tys mi mohla dát,
nikdy víc na celým světě nenajdu.
Ten přísnej klid a krásnej byt a správnej dům,
peněz dost a z nouze cnost už nenajdu.
Jenže nevejde se ti tam ani kousek mejch snů,
tak řeknu ti ještě po stý a vodejdu.
Mám pláče dost, přijde jiný host, opět loučení,
do tvýho života zkrátka už se nevejdu.
Jó, když vodejdu, tak na světě nic se nezmění,
tak řeknu ti ještě po stý a vodejdu.
Skončí tohle blues, pohřební vůz, jako jinej den
noviny vyjdou, žádný zvláštní vydání.
A popelář cinkne popelnicí vo chodník
a vláda si bude vědomý svýho poslání.
A lidi půjdou do práce jako každej den,
ulice proudy aut se rychle zaplní
a děti půjdou do školy, ještě v očích sen,
vždyť ty děti přece nikdo z ničeho neviní.
Devadesátkrát řek jsem ti, že mám tě rád
a řeknu ti to ještě po stý a pak vodejdu.
I když vím, že to, co tys mi mohla dát,
nikdy víc na celým světě nenajdu.
Hm-hm-hm...