Kdo ví kde odpočívá Nautilus
Kdo ví kde skončil svou dlouhou pouť
Kdo ví kde naposledy se potopil
A nikdy víckrát už nevyplul.
Maelstrćm jej hýčká ve svém náručí
A v něm plnou zázraků
Kapitán Nemo když mi poručí
Já vidím do lidí jak do vraků.
Vidím na tisíc vzdálených pokladů
Které jen stěží někdo vyloví
Leží tam v troskách stranou pohledů
Na místech o kterých se nikdo nedoví.
V hloubkách kde může plout jen Nautilus
Dvacet tisíc mil pod mořem myšlení
Je to pohled který těžko někdo docení.
Na den tak vypůjčit si Nautilus
Stačím je všechny ještě zachránit
A očistit od chaluh a od medúz
Pach chobotnic a nánosy bahna z nich odstranit.
A vzít i tu trubku stříbrem kovanou
A víko klíčkem písní odemknout
Rozdávat lásku uvnitř schovanou
Až do dna a potom zase dál plout.
Křížem krážem
Vyrvat času všechno co nám zatajil
Najít staré mapy bez nichž se nevyznáš
Tam v krajinách svého mozku na chodbách žil.
A tak jen Nemo řídil Nautilus
Špatné i zlé pohřbít ve vlnách
A nechat mořský proud aby je navždy splách'.
A vzít z nich věci lidem potřebné
Jen soudek s dobrým vínem hloubavým
Jen smích pro malé děti nezbedné
Pro které to vlastně všechno vyprávím.
Stačí jen znovu najít Nautilus
A přístav který opět opustí
Tajuplný ostrov leží v každém z nás
A pan Jules Verne mi to jistojistě odpustí.