Václav Neckář - Diamantová žena

Mizí v dáli v mlhovině z ylangového skla
Modrá šeď se rychle blíží obloha zamrzla
Tulipán na její dlani pravě teď odkvétá
Volá jí Diasféra a obloha přilétá Odlétá

Diamantem píše sny, duhou si barvi tvář
Znakem jsou jí Slunce, Měsíc a Achátový snář
Zlatý déšť na její paži pravě teď odkvétá
Volá jí Diasféra a obloha přilétá Odlétá

Koupává se v zlatém prachu osuší ji stín
Její řeč je jeden dlouhý platinový rým
Orchidej na její hlavě pravě teď odkvétá
Volá jí Diasféra a obloha přilétá Odlétá

Má květinová křídla snů a nylonovou pleť
A oči plné hvězdných slz a kolem modrou šeď
Hyacint na jejím ňadru pravě teď odkvétá
Volá jí Diasféra a obloha přilétá Odlétá

Sedím tiše a hledím z okna dolů na planety
Sedím, sním a přemýšlím si o jejím století
Milý úsměv na její tváři asi teď rozkvétá
Nachází se v Diasféře odkud tenkrát přilétla

Zůstávám...
Zůstávám...
Zůst...