Jsem beduín
co jde odnikud nikam.
Příběh je poušť
já pomalu si zvykám tak žít,
pomalu si zvykám tak žít.
A žít neumím
jen tak neklidně těkám.
Dotek je spoušť
a co od něho čekám nic víc,
a co od něho čekám nic víc.
Mám tisíc barevných představ
o zemi písku a dlouhých stínů.
Tisíc a jednu noc nespat
chci v zemi zpěvů muezzinů.
Mám tisíc barevných představ
cestou do oáz - vlhkých rtů.
Toužit a nikdy to nevzdat
po těle štíhlých minaretů.
Je jedno jakej směr
na poušti hodin už se stmívá
na cestě uvězněn
čas klidně běží a já si zpívám:
MMMMMMMM...
ÓOOOOOOOO...
Jsem beduín
co jde odnikud nikam.
Příběh je poušť
já pomalu si zvykám tak žít,
pomalu si zvykám tak žít.
A žít neumím
jen tak neklidně těkám,
Dotek je spoušť
a co od něho čekám nic víc,
a co od něho čekám nic víc.
ÓOOOOOOOO...