Pohleï, jak se drolí lidské království
Zvony bílých kostelù naposledy zní
Vìže si zoufají, èas se mìní v prach
Vìènì ale šumí vítr v mocných korunách
Kde proudí míza èarovná
Tam moudrý poutník rozjímá
Ve stínu starých dubù, kde se køíží cesty vlkù
Ve stínu starých dubù, tam slyším hymny lesù
Písnì o dávných bojích, o noci a o èistotì
Ve stínu starých dubù nepohasnou naše ohnì
Pohleï, jak se ztrácí, co silným se být zdá
Vzácný kov náhrobkù v bouøi oprýská
Jejich pyšné nápisy déš roznese
O pravé slávì zpívají si stromy po lese
Kosti pravých hrdinù
Pøikryje zlato podzimu