Plujeme tiše,
kam, nikdo neví.
Z neznámé øíše
zpíváme zpìvy.
Ze hlubin zemì, z tajemných skrýší
tryskáme vzhùru v pùlnoèní tiši.
Pøes strmé bøehy, kol skal a lesù
letíme prudce v divokém plesu.
Lesy se chvìjí
pod naším skokem.
V šíleném reji
letíme tokem.
V krajinì rovné, v klidu a míru
hltáme pìny divokých vírù.
Sonáty svojí andante hráme,
na vlnách svých je ukolébáme.
Dech širých plání
vášnì nám hasí.
Do vod se sklání
bohaté klasy.
V jezeru tichém šeptáme s bøehy.
Zjasnìné nebem, plny jsme nìhy.
Noci když jasné lehnou si v kraji,
støíbrné hvìzdy s námi si hrají.
Touha však stará
po dávné pýše
v srdci nám hárá,
žene nás výše.
Neznámé ruce v obì nás berou,
pøitisknou k sobì na hruï svou šerou.
Mraèný naš koráb vichøice ženou,
ztemnìla pøída šedivou pìnou.
Letíme prudce
zvíøeným nebem,
sraženy v pùtce
ohnivým høebem.
V rachotu hromù, skuhrání bouøí
padáme dolù ve mraèen kouøi.
V tisíci slzách støíkáme kolem,
znièeny pádem, zlomeny bolem.
Šedivým hávem
skryje nás zemì.
V objetí tmavém
tiskne nás jemnì.
V pùlnocích šerých, ve tmavém koutku
èekáme dotek èarovných proutkù.
Èekání zvolna v spánek se mìní,
o taji sníme znovuzrození.