Brejlová Lída, tenká jak slída odkopla deku,
myslí na máslo, vajíčka, sýr a hledá veku,
sluníčko svítí, panáček zalez, pánev už prská,
Brejla po ránu učinil nález, právě si to mrská.
V německý ložnici s vůní fialek a lotosu praštil odér divnej Brejlu do nosu,
to není vůně dálek, ani Jacobsu vonný šálek, jsou to slipy s rejhou barvy kokosu.
Přemejšlí brejla, proč je za hejla, to jsou mi divy,
tohle mě skosí, proč holka nosí zelený slipy?
V noci v Aghartě accountský partě nad stopkou vína,
plánuje jak souseda Průšu praští notebookem do nosu.
V německý ložnici s vůní fialek a lotosu praštil odér divnej Brejlu do nosu,
to není vůně dálek, ani Jacobsu vonný šálek, jsou to slipy s rejhou barvy kokosu.
Číhá dnenně u výtahu, Průša zamčen chrní,
nestíhá schůzky s klientama, přestal jíst zrní.
Drahej oblek uválenej, nebaví ho práce,
Průša vrčí z proutí, reklamka se zhroutí.
V německý ložnici s vůní fialek a lotosu praštil odér divnej Brejlu do nosu,
to není vůně dálek, ani Jacobsu vonný šálek, jsou to slipy s rejhou barvy kokosu.