Sedím si u rybníka, brzy bude den, večírek odumřel a já tu zůstal sám,
koukám se na hladinu, myslim na buben a náhle z vln přichází ke mně hastrman,
naráz tu stál a v ruce držel džbán, nalil jsem mu střik a řekl že je zván,
ke mně si sed, byl mokrej jako myš, natáh ruku s blánama, řek já jsem hastrman.
Nad ránem s hastrmanem na molu se ptám,
co mě ještě osvěží a na co čekat mám,
zelenou kůži na buben si projistotu dám
a jednou příjdu bubnovat k vám.
Když jsem si postěžoval na blbej svět kolem, vodník řek jen panáčku, teda pravdu maj,
taky už mi leze krkem hrát si s mlýnskym kolem a hučet do rusalek, jestli mi snad daj.
Já jsem to vzdal a až dopiju střik, vylezu si na sluníčko, života jsem syt
a z kůže mý si potáhněte buben, s každym dalšim úderem bude slyšet můj křik.
Nad ránem s hastrmanem na molu se ptám,
co mě ještě osvěží a na co čekat mám,
zelenou kůži na buben si projistotu dám
a jednou příjdu bubnovat k vám.