Červnovej měsíc je sám nad paloukem, žáby z blízkejch tůní skřehotaj
a štětky vstávaj, půlnoční vánek trhá síť za pavoukem postavou, když proudí vědomí.
Táhnem na divej bál, na tůru nepovinnou, vína kdo by se bál ráno s kocovinou.
Po litrech se mění dnešní noc na tu dávnou, vnímáš toho víc a dál
a náhle chápeš touhu dešťovejch kapek, ze střechy kápnout, letět, i když není cesty zpět.
Táhnem na divej bál, na tůru nepovinnou, vína kdo by se bál ráno s kocovinou.
Svítání tě najde někde spát z vyčerpání pak nastoupí splín když musíš vstát,
jseš zase zpátky, avšak střiky z vín černejch zas večer zmámí mysl nemocnou touhou bejt pryč.
Táhnem na divej bál, na tůru nepovinnou, vína kdo by se bál ráno s kocovinou.