Nohy má křivý a paže jeden dluhej hnát,
nestyděl se přijít, kam až chce svou drzost hnát,
Komtesu žádá o ruku, je šerednej jak hejno vran,
na jeho bílou paruku se valí posměch v dešti ran.
S vlkodlaky netančí, nemá to ráda, často má chuť na kančí, na zámku strádá,
hrabě maso odpírá, zvířátka chrání, Komtesa se ubírá k domečku v stráni.
Po baltech se toulá a slzy kanou po víčkách,
zatím hajný Moula s komtesou tančí při svíčkách,
v troubě kusy laně, komtese oči divě žhnou,
za srnčí na smetaně panenství je almužnou.
S vlkodlaky netančí, nemá to ráda, často má chuť na kančí, na zámku strádá,
hrabě maso odpírá, zvířátka chrání, Komtesa se ubírá k domečku v stráni.
Dveře otevírá, vidí obraz nahých těl,
romantiku stírá ohlodaných kostí běl,
pach srnčí krve láká, komtesu už dávno chtěl,
polibek vlkodlaka na tepnách se dlouze chvěl.
Vlkodlak s ní netančí, nerad jí trápí, jeho láska nekončí, brousí si drápy,
srnčí maso odpírá, zvířátka chrání, lebku spárem otvírá, měkká je v skráních.