Královna zvratků se ve mě bouří
z řitního věnce vychází smrad
po pátý trávě z hlavy se kouří
z těch vašich keců mě chvátí chlad
Už nevnímám záchvaty svoje
ze zbytků střev tekoucí krev
z mozku mi zůstaly jen zbytky hnoje
marně se pokouším vstát
žluč a hleny cákly na podlahu
ústa v křečích se divně tvarují
srdce buší v podivném intervalu
třesoucí ruce mi sami tleskají
Ve zvratkách máčim si hlavu
cejtim se tak trochu přebytečnej
rychle mě hoďte na hromadu
a zapalte se mnou oheň věčnej