Tomáš Klus - Treplev

Můj psací stůl je popraviště A prázdný papír mrtvé tělo mé múzy Minulost byla, ne, není žádné příště Píšu Vám, protože si to dlužím Nejsem jak Vy, ničím vázán Pánu Bohu Mně nikdy nepsal poznámky nad okraje Talentem plýtval jen na Vašem slohu A mně přisoudil jinotaje Ve smrti není bolesti To jen ve strachu z ní Nejste hoden pověsti Jen ať to každý ví Neplakej, prosím Neplakej, srdce moje Jste zbabělý zlosyn Co prchl ze souboje Píšete spatra, jsa přízemní až běda Nechť Vaše knihy brzy podléhají módě Načrt' jste schéma a inspiraci hledal V mém posledním záchytném bodě Psal jste jí na záda sliby věrnosti A místo podpisu vetkl tři tečky na lýtka Nadšeně vykládá, jak píšete z lehkostí Že není nic víc, než Vaše povídka Ve smrti není bolesti To jen ve strachu z ní Nejste hoden pověsti Jen ať to každý ví Neplakej, prosím Neplakej, srdce moje Jste zbabělý zlosyn Co prchl ze souboje Torza mých vět se válí na bojišti Je slyšet zpěv opilého ďáčka Ačkoliv mlád, už ze mě opadává listí I tento list můžete po přečtení zmačkat Slova jak děvky střídají ___ Chtěl bych teď vidět výraz Vaší tváře Jen čirá nenávist byla mezi námi Přesto jste Vy mým posledním čtenářem Ve smrti není bolesti To jen ve strachu z ní Nejste hoden pověsti Jen ať to každý ví Neplakej, prosím Neplakej, srdce moje Jste zbabělý zlosyn Co prchl ze souboje Nechť je Vám Borisi, nechť je Vám peklo těsné Přísahám Bohu, že Vás budu strašit ve snech Neb v tomto světě pro vášeň srdce netlukou Umřu Vaší vinou se zbraní ve svých rukou Vězte však navždy, že Vám nikdy neprominu Matku vzal čert, anděl však ochrání mou Ninu Od Vašich doteků, jež zbavují čistoty Budu jí nablízku, jsa vtělen do samoty Ve smrti není bolesti To jen ve strachu z ní Nejste hoden pověsti Jen ať to každý ví Neplakej, prosím Neplakej, srdce moje Jste zbabělý zlosyn Co prchl ze souboje Ve smrti není bolesti To jen ve strachu z ní Nejste hoden pověsti Jen ať to každý ví Neplakej, prosím Neplakej, srdce moje Jste zbabělý zlosyn Co prchl ze souboje