Tomáš Klus - Osamotě

Den za dnem pořád beze změny, Dno za dnem a já zabedněný. Rozbíjím hlavu o stěny svého pokoje. Nabízím život k nahlédnutí, Nabízím život ke sdílení. Nevím, proč náhle mě to nutí, Odevzdat vše, co je ve mně. Vysvitlo slunce, ledy tají Ve své špeluňce nic neutajím. Hraju teď davům tupce, Kdo najde jehlu v kupce Má ji! Štěstí je zbraň pro čtyři dlaně Zákon zní - raň, než budeš raněn Láska je přelud To ze strachu ti srdce buší Že mu dojde vzduch. Život mě hladí proti srsti Vlk zmírá hlady, les je pustý Pustíš ho k tělu A podmaní si duši Takový je Bůh! Nejsem než maso a pár kostí, Podivné nic, co nosí kostým. Bel-Ami bez předsudků Slzami svádím k smutkům a ke lstím Budeš-li Evou, budu Adam Noc bude jablkem, které sním. Ubývám tím, jak se s tebou hádám Nediv se pak, že smilním se sny Přátelé na mě zapomněli Ba zapomněli nepřátelé Zase se vrátí se svraštělými čely Řeknou - co se s tebou děje! Štěstí je zbraň pro čtyři dlaně Zákon zní - raň, než budeš raněn Láska je přelud To ze strachu ti srdce buší Že mu dojde vzduch Život mě hladí proti srsti Vlk zmírá hlady, les je pustý Pustíš ho k tělu A podmaní si duši Takový je Bůh! Štěstí je zbraň pro čtyři dlaně Zákon zní - raň, než budeš raněn Láska je přelud To ze strachu ti srdce buší Že mu dojde vzduch Život mě hladí proti srsti Vlk zmírá hlady, les je pustý Pustíš ho k tělu A podmaní si duši Takový je Bůh!