na betonové louce, u lesa z paneláků,
kluci rvou se a čmáraj do letáků.
pozdravy padlým staví se do šiku
a do cesty hlavním, už není úniku.
a nad postýlkou visí věštba neradostná.
přijela sem cizí kněžna a zlost má.
zabírá si pro svůj spánek ulice i domy.
dvorní dámy bez pozvánek rozezněly zvony.
v plechové skříni, uvězněni
vlastními otci a syny, žereme ostružiny.
krok sun krok, v řadách jdem pro pokrok,
nápisy na zdi hyzdí pěticípé hvězdy.
sousedi milí, ze strachu z domovníka
nás ošidili, nechali dveře dokořán,
ze všech stran teď hučí uragán,
tak budiž vítán, malčik.
malčik moj, malčik moj, kakoj ty balšoj geroj.
malčik moj, malčik moj, kakoj ty balšoj geroj.
když nedospělá ruka svírá samostříly,
to srdce puká a nezbývají síly
lásce ni pochopení, ve válce hrdinů není,
smutné je, když se žení vlast s oprátkou.
jen ber si, ber, bratře, co náruč snese,
pod kůži se der a s námi se vesel,
z polí slyším hlasy, s tebou na věčné časy
a zpátky ni krok, malčik.
malčik moj, malčik moj, kakoj ty balšoj geroj.
malčik moj, malčik moj, kakoj ty balšoj geroj.