Tomáš Klus - Z deníku (Grušence)

našel jsem v sobě ještě jedno bílý místo
místo jistojistých slov čekám na vřelá objetí
je Ti jak mně a možná čekáš na totéž
běž prosím spát
kolikrát padneme do zajetí
oběti všech našich mlčenlivých nocí
jsme my dva – opravdový cvoci
procitnout a nebýt jiní
zkrátka stejní jako včera
nedůvěra v oba světy
do večera plnoletí
a zase ráno
odi et amo

jsi ve mně živá jako já se v tobě topím
dopíjím zbytky vín a odesílám zprávu
v náručích balerín nezbylo mi místo
místo jistojistých slov
čekám na vřelá objetí
dva květy
dvě dlaně
dvě písně stokrát obehrané
dvě těla
dvě duše
dvě role jsi měla
a teď v poslední době
ta Grušenka v tobě
je i není
rozdvojení
zde nedopsáno
odi et amo

když se mi zdáš
nebo když sám hlídám tvý snění
úzkostlivě ze závěsů vyháním rozednění
uzavřeni do čtyř stěn
jen bráníme svý city
propleteni žijem sen
sami před sebou skrytí
spolu ale každý zvlášť
plášť proti ublížení
těsně po probuzení
každý ráno
odi et amo