Déšť smývá barvu z plakátu na staré zdi, co vede od tvého domu až do Klimentský. Na rohu ulice postarší prodejce knih, už dlouho nepřišel jediný zákazník, kouří – přes zákaz na dveřích. Pošťák je floutek a čte vzkazy na pohlednicích, v divadle loutek dnes hrají ochotníci, jediná láska jejich života – visí. Zatímco ty ležíš ve vaně a snažíš se zastavit krev, teče ti po rukou a zasychá na šatech, svázané zápěstí páskou na koberce a malí kluci kreslí na sklo kosočtverce. Když z těla vyprchá život, stydne. Když z těla vyprchá život, je klidné. Národní třídu zas ovlád slepý harmonikář a jeho věčně spící pes a starý taxikář, kterému vadí mládí. Přes všechny prosby déšť doposud neustal, v průchodu políbil Jan ženu na ústa, bylo to poprvé, co cítil lásku. I ona následné doteky zpoplatní, obnos ať dorazí na účet do dvou dní, pak oba splynem s plynem. Zatímco ty ležíš ve vaně a snažíš se zastavit krev, teče ti po rukou a zasychá na šatech, svázané zápěstí páskou na koberce a malí kluci kreslí na sklo kosočtverce. Když z těla vyprchá život, stydne. Když z těla vyprchá život, je klidné. Klidné, klidné, klidné, klidné, klidné, klidné, klidné, klidné, klidné, klidné, klidné, klidné.