Nenápadný návštěvník míval,
bachratý bezpáteřník zapěl.
Dlouhonohý vyzkumník se díval,
hledal, kde by svou dívku tajně vídal.
Novinový taje sníh,
bouda komín tajemník dal
klíček do knih výletních,
pošeptat kde za svítání:
Letí čáp peřejí, loví ryby, hledá dům,
nesnaž se předejít kolemjdoucím zázrakům,
od rybek stydlivých volavkám dej nahlédnout,
labutím obejmout a pohladit plameňáka…
Jako lev!
Jak může tak štíhly uličník zakřičet:
Jako lev!
Jak takovou silou si odstrčit záávoru:
Jako lev!
A stoleté knihovny od sebe rozrazit:
Jako lev!
Už před nimi žbrdlení pelestí objetí…
Máličkyj, krasivyj…Vílo o planoucí,
víme kdy minout a kdy se trefit,
východní tajemství,
výskat jí až do setmění…