Tak zase jdu
a kráčím
šinu se je noc.
Plážový hotel je bar,
jen něco malého na chuť.
Ranní neon slunce svítí,
okno tečky rozbliká,
klika cvakla, leží v síti,
oka správně veliká.
Ohlídnu se, racek snídá,
když se potřetí zasměje, tak půjdu dál,
zaostřím a plakát jak páv,
místní domácí, zakusím jak pálí líh.
Váhám kam usednout mám,
hádám z dlaní spaní,
mávám: „Rybano“
Dnes večer chce ti číst Vinetou ze rtů…
Stříbrným jezerem dám
všít si pásek hlásek,
zpívá jako la
buď má Pokaimu Tašunko Klekipetra…Racek třikrát zasmál se, já hvězdu jitřní zřel…
Nemusím nic dýchá tichá,
struny vlasy rozkmitá.
Utíká, však chce se chytit,
pláž polevou politá.
Není důvod zpět se dívat,
když se potřetí zasmála, tak šel jsem blíž,
rozostřená mlha kolem,
místní, domácího dcerka říká: „Víš kde spíš?!“
Váhám kam usednout mám…