Hej nářku, nářku, nářku nač to říkat
nechceš si přijít zanaříkat
a k vůni chceš si přivonět
miluju hrozně rád tvůj jed
Co je tu záclon, záclon nevisících
bodá mě v srdci a hlavně v plících
to asi že jsem tolik pil
to asi že jsem pochopil
Nakonec kdekdo na půst věří
zarytě myslí na večeři
mám hlad co na tom tak budu jíst
slzy strach a nenávist
Mám také žízeň tak budu píti
vánici, liják a krupobití
a potom usnu zmožen vším
nad nedopsaným dvojverším
Ostatně nářku, nářku nač to říkat
nechceš si přijít zanaříkat