Spínací Špendlík - Jeden z tisíců

1. Od mala toužil jsem být vojenským hrdinou,
bych nevypadal hloupě před celou rodinou.
S pistolí dřevěnou, lítal jsem u rybníka
a snil o kariéře velkýho důstojníka.

2. Tatík můj nosil mi spoustu odznaků,
já si je tajně dával na bundu od tepláků.
Pilně jsem cvičil jak líčit pasti,
abych byl dobrým synem své drahé vlasti.

3. Přišel můj velký den, řvu jako smyslů zbavený,
že sloužím lidu, že jsem odvedený.
Cíleným drilem, odbourám pocit viny,
až půjdu na pozice, abych byl připravený.
Teď ležím v cizí zemi, život už ze mě vyprchal,
že to jde tak snadno, to bych se nikdy nenadál.

4. Teď v celtě zkrvavený, letadlem letím domů,
z úplně cizí země, děkovat není komu.
Až budou moje kosti, tlít ve společným hrobě,
doufám že lidi, budou se smát tý době,
kdy kluci jako já, lítali u rybníka,
snili o kariéře, velkýho důstojníka.