Byla jsi nad věcí a vejš
dolů ses bála pohlídnout
na sebe jak si zoufalá
hloupá a toulavá
a tak jsi doufala ve snech svejch
že ti snad patří celej svět
drzá a troufalá
ta co se zlobí pro pár vět
Slovo už nic neznamená
ty klidně přísaháš na svůj hrob
je to jako hřích držím tě za ramena
ty ani nevnímáš říkám stop
ať se probudíš
Byla jsi výjimečná byla to láska skutečná
to když si hádala jak to s náma vypadá
mozaiku skládala
kam vede cesta společná
na pilu tlačíš dál
námaha byla zbytečná