Tělo zjizvený pomalej krok a ví
že už to tolik nejde
dlouhý mlčení přebíjí těžkej dech a dál
každej už musí sám
ty doby kdy byl král jsou dávno pryč
supi tu kolem kroužej
hyeny hladový čekaj až dodejchá
najednou po něm toužej
Uštvanej a nemocnej a sám
a má jen šanci malou
starej lev co v koutě pospává
usíná s těžkou hlavou
nepřítomnej pohled jizev pár
nechuť a prázdno v očích
z jeho snů a plánů jenom cár
svý poslední dny počítá
Do řeky co měl rád kam lovit chodíval
vidí vidí sám sebe slábnout
svý oči zavírá mlčí a vzpomíná a nám
nám jako by chtěl říct
zkouší to nějak dál i když už nezbejvá
než nad tím rukou mávnout
tak se mi podobá jako bych to byl já
starej lev s duší prázdnou