Proc lidský slova jsou jak stena prázdná
proc prázdná láska práve sexem žije
proc život je jak velkej dum z olova
a z olova je srdce co v kamení bije
At vítr rozezpívá tela mrtvejch píštal
ležících v písku u pramenu beznadeje
pocátkem všeho bylo slovo letící tmou
a koncem zvony který nikdo nerozbije
Kotata mrtvý kocky topit z lásky
a lásku rozšlapat jak strepy štestí
Na všechno zapomenout nemít vrásky
mít možnost rozplynout se v temnotách krásy
vyrvi mi srdce z tela žhavou lávou
parátem vzteku sáhni na napnutou kuži
neverim v boha ani na pohádky
tak k mojí soše polož nevykvetlou ruži