Vyhaslé pohledy kamenných Velikánů,
svědkové zapomenutých Eonů.
Hovoří spolu ?
když všichni jdou spát.
Příběhy jinotajné si spolu vyprávějí,
o časech kdy ještě VELCÍ vládli.
Vzpomínají ?
když všichni jdou spát.
Tenkrát Pravda byla Pravdou,
a Lež byla jejím opakem.
Kámen žije ?
když všichni jdou spát.
Všechno to viděli a proto ví,
jak Tvorové přišli a zmizeli.
Zpívají ?
když všichni jdou spát.
Pak přišli Moudří, stvořili Věci,
změnili se v nic, však kdo ví ....,
Dýchá kámen ?
když všichni jdou spát.
Plynuly Věky, rodil se Svět,
ten dávno zapomenut jest.
Kamenné slzy ?
když všichni jdou spát.
A vzpomínky jsou zaváty prachem,
tak proč budit mrtvé ze spánku.
Stojíme zde ?
i když všichni jdou spát.
DAEMON: ... zaseli jsme do duše člověka Hrůzu, kterou miloval a které se tolik bál. Museli jsme využít všech prostředků které jsme znali. Nelze popsat úsilí které jsme věnovali svému úkolu.