Sedával pod ním a naslouchal
naslouchal všemu co vyprávěl
...a tenkrát přišel ten Neznámý,
přišel Odnikud a za Nikým,
jeho rty šeptaly slova Neznámá,
nikdy neslyšená a mámivá,
slova jak pohlazení kouzelná,
vzrušení, krása a cit,
jako stříbrný vánek hladila,
ta slova podmanivá a tichá,
melodie zněly z jeho rtů,
a lidé naslouchali Neznámému,
a přece tak blízkému,
a pak...
...pak jako omámeni, všichni,
starci i děti, ženy i muži,
odcházeli Neznámo kam,
odcházeli navždy, bez návratu,
a nikdo je již nespatřil.
Jenom on seděl dál pod ním
a naslouchal všemu co vyprávěl,
Strom vyprávěl svůj příběh dál.
Projíždím na koni mezi Stíny, záblesky bouře, v dálce hřmí, prší krev, po kolena brodím se ve Smutku, motýl Zkázy zamával křídly, nalitá mračna klesla k zemi, Smrt se usmívá a tančí na Hrobech, jak zběsilá, posedlá svou touhou po Životě, tragická vášeň...