Tichá píseň nocí temnou přilétá
příběhem starobylým protkaná
Stařecký hlas jen šeptá s větrem
jak struna loutny chvěje se.
Za dávných časů stalo se to
že temní bohové seslali člověku Dar
jenž nikdo nechápal, jenž nikdo nechtěl
Dar vskutku nevídaný, výsostný.
Poslední kdo jej znal a snil o něm již dávno v prach se obrátil severní větry svým jižním bratrům o něm jen zpívají a vanou.
Chodbami pustými zřícených hradů
ve hvozdech lesů, v korunách stromů
zní smutná píseň zapomnění
o tom co bylo a mohlo být.
Odmítnut byl Dar, zapomenut jest
hlas chvěje se jak struna loutny
Elfové zpívají o tom svým dětem
jak člověk Darem Rozumu pohrdnul.
Jen Vichry, Skály a Hvozdy znají...
Vycházím ze Stříbrných Stínů, omámen usedám pod Strom, vidím prázdnnou krajinu, prázdné Duše, ticho rozhostilo se kolem, Chlapec a Dívka drží se za ruce a odcházejí krvavou rosou, slyšíte?