Kosti promluvily, vyjevily svůj Příběh,
a já stál němý ve své ztrnulosti,
zachvácen krásou i strachem,
však vtahován rozkoší z Neznáma,
tančil jsem s nimi i zpíval,
jsem mrtev nebo žiji ?
Tenkrát povstali jsme,
do bojů nekonečných.
Odkazy Předků
byly nám posvátné.
Nikdo nemohl vzdorovat,
nikdo to nezkusil.
Bourali jsme Řády,
a chtěli být Nesmrtelní.
Pak přišli Mrtví,
zákony Předků přestaly platit.
vše zaplavila Krev,
vše zaplavila Hrůza.
Zbyly jsme jen my,
mluvící Kosti.
Předej naše Poselství !
Vtom ticho rozhostilo se, mlhavé stíny procházejí kolem, chlad a šero zalilo mne, skláním se k Ohni jenž náhle vzplál, natahuji ruce k plamenům, ohnivý jazyk přeskočil a v mém nitru ožil příběh Dávných Poslů a Temných Bohů...