Nesen je větrem prach pobořených Chrámů,
pokrývá lebky dávno mrtvých předků,
nad pohanským Oltářem zní neznámá píseň,
nikdo však netančí, jen Vítr, jen Vítr.
Vypráví příběhy, balady ztracených časů,
vždyť On je viděl, slyšel i tančil s nimi,
rozevlál závoje bosorek, pohanských žen,
ševelil ve vousech mocných čarodějů.
Ten Vítr, Vítr, Vítr...
Ten Vítr, Vítr, Vítr...
V podobě Vichřice rozmetal a zničil mnohé,
v podobě Vánku chladil čela králů i vrahů,
roznášel semena i myšlenky a plány,
od všeho něco však v sobě uchovává navěky.
Poselství času skrývá v sobě Vítr,
jednou nám je předá, budeme rozumět?
odkazům starým, starým jako Čas a Vítr,
jsme toho hodni?, dokážem snést Pravdu?
Ten Vítr, Vítr, Vítr...