Hledám tě Sílo Tvořící,
kam jsi se poděla?
Jak je mi smutno,
když hledím do Vesmíru,
bezedného nekonečného,
kde jsi?
Chci být zas s Tebou,
v objetí s Hvězdami,
tam jsem si hrával
s Ráonem a Xeridou,
bratrem a sestrou rodnými,
paláce z křišťálů a rubínů
jsme stavěli a zase bourali,
život jsme vymýšleli - a krásu,
smáli se a spolu dováděli -
ach, jak smutno je mi,
chtěl bych vše vrátit zpět
do věků našeho Mládí,
ach, Sílo Corabeu, kde jsi?
Kde jsou mé sny?
Stále vás vidím, jakoby včera,
sestřičko Xerido - krásná a drahá,
bratře můj Ráone - milý a hrdý,
sejdem se jednou zas?
Koupat se budeme v Kosmickém Prachu,
vrhnem se do vírů ohnivých Komet...
Vraťte se - vraťte...
Ano, já vím - i náš čas nadešel,
však jenom zdánlivě!
Znovu se zrodíme z Paprsků,
z Paprsků Sluncí a chladných Měsíců...
Pak zase vytryskne Láva všech Planet,
a naše Síla, ta Síla Tvořící -
Corabeu - vdechne nám Život svůj,
jako před Myriádami Věků
a mnohokrát před tím.
A budem zde navždy,
jak jsme i dnes...
Nyní však, smutno je mi,
kde jste, ach, kde?
Čekám tak dychtivý Vás,
má Hvězda již plane,
radostí slzy mi tekou,
tak pospěšte, pospěšte!!
Čas Tvoření již nadešel...