Znala jsem tě Rulbräh krásná,
již jako malou holčičku,
hrávala sis sama v lesích,
a ve skalách jsi bloudila.
Dnes poslání máš tajemné,
Černý Kámen najít musíš,
jen ty se jej smíš dotknout,
běh Času tím však nezměníš.
Kámen i Dygon - jedno jsou, a ty tu klatbu prolomíš,
pozdě, pozdě, Čas se plní,
vždyť ty jsi matkou Dygona.
Tvým dotekem se zlomí Síla,
prokletého Kamene,
však Kärgeräs tím ztratí vše,
jak je v klatbě určeno.
A tak co jsi sama zavinila,
sama zase odčiníš,
jen vzpomínka na tebe zbude,
tvá Oběť je z kamene.