Rulbräh: Poznávám úzkost štěstí
dávno zdá se být klamné.
Však pobízí k zrození ta slova chvály,
v předzvěsti motýlího letu.
Rulbräh: Sláva pohrdání,
slast krve.
Štěstí bezstarostných,
a němých navždy.
Silných jen v kráse a zranitelnosti,
žijících v smutku své duše.
Prorok: Narážím na štěstí,
aniž bych je hledal,
ztracen na dně hořkosti,
v zahradě zvadlých květin.
Rulbräh: Naslouchám šeptání hlasů,
o rozkvetlé samotě opuštěných očí,
samota rozechvívá mé srdce.
Rulbräh + Prorok: Nebudu již, snad až se probudím...