Schoulené holky spí nahé
u hrobu Tycha de Brahe.
Z kamene oživlá světice
pozvedá monstranci měsíce.
Taková zář je jen jedna
odtud až do nedohledna...
No a z něj daleko široko
proudem se rozlévá baroko.
Andělé, odhalte tváře!
Pro slepé harmonikáře,
které jsem čekal a nepropás'
dúverne známy je každý z vás.
Jste-li tak důvěrný známy,
pojďte a zpívejte s námi.
My dole vy zase vysoko
o tom jak mocné je baroko...
sedlejme koně a vzhůru!
Zaplašme zlou denní múru,
která nám sežrala století.
Zpěnění hřebci se rozletí.
V tuto noc lámaní kostí
chytrácké malověrností.
Srazme tu bestii hluboko,
tak jak to umí jen baroko.
Dnes je dnes, ale co zítra?
Zbyde tu zázračná mitra?
Komu dá svou hlavu do klína
ryzáček svatého Martina?
Zem, která nemá své nebe,
ztratila všechno - i sebe.
Zarústa pastvou jen pro oko...
Proč jsi tak vzdálené,
v perutích oděné baroko?