Svítá,
a moje duše temná,
jako nebe černá,
když za letní noci,
snaží se pomoci,
Tvým pocitům a náladám,
když euforii nezvládám.
Svítá,
a moje duše temná
je noci-služka věrná,
když opojení deštěm
zmizí a přeci,ještě
je v srdci mém,
ten nekonečný štěstí vjem.
Doplout domů,
kde vlasy stromů
laskavě pohladí tě,
když z rána uvidí tě.
Doplout domů,
kde ticho hromů
a mnoho bouří v přístavu,
chystá k návratu oslavu.
Svítá,
a nade mnou je nebe,
co věří jenom v tebe
a není mi to jasné,
když svit tvůj tiše zhasne,
že v mém chybovém procesu
si svůj díl viny odnesu.
Doplou domů,
kde vlasy stromů
laskavě pohladí tě,
když z rána uvidí tě.
Doplout domů,
kde ticho hromů
a mnoho bouří v přístavu,
chystá k návratu oslavu.
Doplout domů,
kde vlasy stromů
laskavě pohladí tě,
když z rána uvidí tě.
Doplout domů,
kde ticho hromů
a mnoho bouří v přístavu,
chystá k návratu oslavu.
Doplout domů,
kde vlasy stromů
laskavě pohladí tě,
když z rána uvidí tě.
Doplout domů,
kde ticho hromů
a mnoho bouří v přístavu,
chystá k návratu oslavu.
Doplout domů,
kde vlasy stromů
laskavě pohladí tě,
když z rána uvidí tě.
Doplout domů,
kde ticho hromů
a mnoho bouří v přístavu,
chystá k návratu oslavu.