Jednou to pomine, dobrý, zlý, jen my ne,
jednou to přebolí, ať je to cokoli.
Jednou se vyhrabem z každýho trápení,
mezi zemí, nebem, nic na věky není.
Nad ránem, domů, do Dejvic,
nezapomeň, na věky sám nejsi nic.
Jednou se zbavíme, všeho, co vlečeme,
nějak to přežijme, těžko a přece ne.
Jednou nás opustí, co jsme si nalhali,
křídlama zašustí kéž je to za námi.