V dopis Taťáně začtená
víc než dvě století
chycená do tenat
štětce a palety
Snad ji maloval kavalír
z tanečních pořádků
za zvuků srdce lyr
a ona čte řádek po řádku...
Laj la la laj...
V zašlém obraze zakletá
navždy knihou listuje
její mladost staletá
cizí srdce lituje
Slunce jako list podzimní
do vlasů padá jí
probudí brzy v ní
cit, co spát nedá jí...
Laj la la laj...
Svojí rukou hebkou jako vzdech
dokončil poslední tah
a do toho slunce v jejích vlasech
jak do hebké trávy plaše sáh
Já je vidím stát v altánu
na jiném obraze
objímá svou Taťánu
jako nebesa dobrá zem...
Laj la la laj...