Heja! Heja!
Padla už noc!
Volám Tě, milá,
s prosbou o pomoc!
Heja! Heja!
Nebuď smutná, moje milá!
Rozsek sem si lebku!
Tu jedinou co mi zbyla!
Heja! Heja!
Nebuď smutná, moje milá!
Vždyť se jenom rozpůlila!
Od tý doby jsou dny bez Slunce
Vidím jen šeď a k tomu dva Měsíce
Když se rozeběhnu
půlky hlavy mi klepou o ramena
a duše má
duše je ňáká zakalená
Heja! Heja!
Co to říkáš, moje milá?
Že už nemůžeš?
Že už si z toho unavená?
Heja! Heja!
Nebuď smutná, moje milá?
Nebo že by hlava puklá
tvoje srdce rozpustila?
Heja! Heja!
Nebuď smutná, moje milá!
Snad by zase srostla,
kdyby si mě políbila!